Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Ze zápisků průvodce na zámku: Hlasový klid

Když nás chtěl zklidnit, hrál jeden náš profesor na gymnáziu na lítostivou notu. "Ztište se! Nezničím si kvůli vám hlas, který živí mě a mé děti." Slyšíte dobře. Učitelství nechápal jako předávání

vědomostí nebo životní zkušenosti, nýbrž jako hlasové cvičení. Pro nás žáky to bylo podivné a pro učitele zase přirozené. Jeho skutečně živil hlas.

Já to poznal jako zámecký průvodce na svátek Jana Husa. Šel jsem ten den čtvrtou prohlídku.  I když při takové vytíženosti my průvodci většinou přepínáme na autopilota, maximum bývá pět prohlídek, chtěl jsem zrovna tohle provádění říct i něco extra, a to svým typickým překotným tempem. Což se mi stalo osudným. Nacházeli jsme se právě uprostřed Rytířského sálu na dohled dveří vedoucích do mého oblíbeného Tapetového pokoje. A v tom se mi jako špejle při výkladu zlomil hlas. Uprostřed věty jsem začal chraptit a zbytek prohlídky se odehrál v napůl skřehotavém, napůl tlumeném hlasovém režimu. U Katky, své nadřízené, jsem se po přehlídce informoval, jak řešit ztrátu hlasu. Ona se mě zase zeptala, jestli si dělám srandu. No, následující dva týdny moc srandovní nebyly.

O den později jsem dal jednu menší prohlídku, abych následně pověsil letní brigádu v rámci zotavené na dva týdny na hřebík. Jenže jak to tak bývá, svět vám dopřeje klidu jen málokdy… A já se bránil, ó bránil. Volá mně babička. S veškerým sebezapřením nenavolím „přijmout“. Dělám tedy, jako by o mně i nadále svět nevěděl, neměl vědět. Svou milovanou "babču" jsem neviděl a neslyšel celý měsíc. A protože kombinace mobilem volající babičky se rovná zázraku (většinou volá z pevné linky, což je drahé), a já mu nemohl přitakat zmáčknutím zeleného tlačítka, proklínal jsem zradu svých hlasivek.

Nastěhujete se do Častolovic jen proto, abyste mohli provádět na zámku. A ejhle – během druhého týdne ztratíte hlas. Proklínal jsem život a pil popradský čaj od slovenského spolubydlícího z Prahy s příznačným názvem Pozitívna myseľ.

Úplně jsem se odstřihl od lidí a komunikace.

Vpádu světa, který se mi nyní zdál být  přeplněný hlukem, potažmo jeho překřikováním, jsem se bránil zuby nehty. Jako vysokými hradbami jsem se obklopil tlustými stěnami průvodcovského bytu a nedovolil si ani ceknout. No co byste neudělali pro své zdraví, co byste neudělali pro svůj hlas. Svět o mně neví, protože na něj nemůžu promluvit. Svět mě nechá na pokoji. Dokud se mi hlas nevrátí.

Jenže jak už to tak bývá, svět, místo aby se řídil našimi představami, je ovládán náhodami. A některé dokážou překvapit.

Známí, manželé z městečka Slaný mezi Prahou a Kladnem, se tou dobou náhodou usnesli, že mě navštíví v mém dočasném působišti – Častolovicích. Zrovna ten den (ten den!) se náhodou rozhodli, že se na zámku objeví. Pro ně to znamenalo překlenout vzdálenost 182 km. Neohlášeně, na tajňačku, jen tak. Že to bude překvápko. Že mi tím udělají radost.  A než jsem mohl vyzjistit, co a jak, už bylo pozdě.

Jitka v 11:00 volá, já to neberu. Jitka píše, já pozvolna odepisuju. Jitka píše rychleji, já v antikomunikační náladě prokrastinačně navrhuju konverzaci nechat na večerní chat. Jitka zakončí: „A nechceš aspoň sejít na nádvoří?" What the fuck? V cukuletu opouštím zabarikádovaný průvodcovský byt a vrhám se k silnici – do světa hluku a rámusu, jejž nepřekřičíte. Jako němý a k mluvení nezpůsobilý jsem mu byl vydaný na milost a nemilost. Vmžiku mě obejme slamák, zpoza něho se vynoří Jitka, a Honza mi podává ruku.

To odpoledne jsem si svou hlasovou indispozici léčil pěkně na sluníčku u rybníka v zámeckém parku ve společnosti dvou skvělých lidí. Na vše jsem přikyvoval, případně primitivní „řeč“ nuancoval pantomimou pro začátečníky, dokud jsem ze sebe nevyloudil šepot. Rozkecat se, když nemůžete ani pípnout, trvá věčnost. Šeptání je fuška.

Úplně se to otočilo. Místo abych tvrdě pracoval, jsem měl volno. Místo abych se jako pacient a rekonvalescent oddával vzteku a sebelítosti, užíval jsem si slunečné pohody. A to jako introvert patřím k lidem typu C. S. Lewise: mám sklon k tomu, nechtít být rušen a tendenci stahovat se do své ulity. Ponoření do myšlenek hledáte a hledáte a nakonec zjistíte, že "nikdo není doma". Uvědomíte si, že vystrčit z ulity růžky může být děsně fajn. Nevím, jak vy, ale já si v takových chvílích pobrukuju půvabný (a pravdivý!) Puškinův verš „Miluji vše, co kolem vře, / samotu nenávidím…“ Vyrušení ze samoty jsou bezva.

A večeře v Besedě, doprovázená selfiemi (Jitka pohotově vytáhla smartphone), se vydařila taky. Sami na večeři nezajdete. Byl to skvělý den, přestože začal katastrofou. Den návštěvní, den společně stráveného času.

Byl to skvělý den, i když jsem v příštích dnech musel indispozici přeléčit kalciovou injekcí a dithiadenem. Zjistili mi totiž otok hlasivek. A Jitka a Honza kvůli mně ani nenavštívili častolovický zámek; neviděli mě „v akci“, neměli tu možnost. Ale žádné podmiňování: zázraky se nedějí dennodenně. I den naruby může být skvělý den. 

Autor: Lukáš Vítek | pondělí 17.7.2017 20:58 | karma článku: 7,70 | přečteno: 394x
  • Další články autora

Lukáš Vítek

K P. Fischerově označení církve za korporaci (glosa)

Protože u Petra Fischera nepředpokládám nevzdělanost, vidím dvě možnosti. Buď zde promlouvá intelektuální jednostrannost, plynoucí z neznalosti historie, nebo antiklerikální afekt, s nímž žádná fakta nezahýbou.

18.1.2021 v 17:25 | Karma: 7,80 | Přečteno: 316x | Diskuse| Miniblogy

Lukáš Vítek

Švejk: Tak nám zabili Národní knihovnu

(Otazník nad Národní knihovnou Čechů 21. století) Dvacáté první století nám nejspíš bude asociovat Bibli21 a budoucnost. To první sedí: Flekův překlad Písma vyšel po roce 2000; to druhé ne.

19.12.2020 v 23:09 | Karma: 12,55 | Přečteno: 507x | Diskuse| Kultura

Lukáš Vítek

Chvála McGrathových Dějin křesťanství (historie církve III)

McGrathova kniha Dějiny křesťanství – úvod má řadu výhod. Podívala jsme se už na Northa a Franzena. Titul vyšel roku 2012 a autor jako univerzitní badatel měl přístup k nejnovějším poznatkům.

13.11.2020 v 17:23 | Karma: 11,08 | Přečteno: 330x | Diskuse| Společnost

Lukáš Vítek

Za historií církve aneb Trojrecenze (ne však o Trojici) – díl druhý: August Franzen

Co pohled na dějiny, to jejich výklad. Klasickým dílem o historii církve jsou Franzenovy Malé dějiny církve. Díky tomu, že církev není snadno uchopitelný jev, dočteme se v nich i leccos o samotných politických základech Evropy.

30.8.2020 v 20:47 | Karma: 4,61 | Přečteno: 174x | Diskuse| Společnost

Lukáš Vítek

Za historií církve aneb Trojrecenze (ne však o Trojici) – díl první

V dnešní době převládá neaktuální obraz církve. Ta v mentálním světě současníků dosud vystupuje jako církev středověká, nositelka španělské inkvizice, schizmat, násilných rekatolizací, honu na čarodějnice, upalovačka Husa.

24.8.2020 v 16:19 | Karma: 12,34 | Přečteno: 366x | Diskuse| Společnost

Lukáš Vítek

Uzdravení, nebo spása? aneb O charismatu (o církvi VI)

Při cestě vlakem se může stát ledasco. Řekl bych, že většina jízd je nudných. Ovšem jsou i výjimky. Například když vám do kupé vpadne skupina ztlučených fotbalových fanoušků. Něco takového se nepřihodí každý den.

14.7.2020 v 16:12 | Karma: 10,59 | Přečteno: 293x | Diskuse| Společnost

Lukáš Vítek

O odpuštění aneb O léku na zlo (o církvi V)

Jedna moje známá, překladatelka, mi vyprávěla o belgické spisovatelce, kterou zneužíval vlastní otec. Prozaička tuto traumatickou skutečnost vtěluje do svých knih, otevřeně o ní mluví v médiích i na literárních festivalech.

30.6.2020 v 19:02 | Karma: 9,02 | Přečteno: 331x | Diskuse| Společnost

Lukáš Vítek

O hříchu aneb Chvála viny (o církvi IV)

Klasická kniha o křesťanské morálce nese výmluvný název ‚Láska je víc než přikázání‘. Titul spisku Bernarda Häringa z roku 1968 nejenže je atraktivní, ale i moudrý. Obsah, který vyjadřuje, vydá za stovky stránek.

21.6.2020 v 19:49 | Karma: 10,01 | Přečteno: 228x | Diskuse| Společnost

Lukáš Vítek

Mezi řemeslníky aneb Chvála klempířiny

Mezi nejoblíbenější sociální encykliky Jana Pavla II. patřila ta s názvem O lidské práci. Psal ji v nemocnici, kde ležel s postřeleným břichem. Měl ji rád, protože za nacistické okupace Polska sám poznal tvrdou manuální práci

14.6.2020 v 15:47 | Karma: 11,86 | Přečteno: 425x | Diskuse| Společnost

Lukáš Vítek

O dogmatech aneb O církvi III

Katolická církev je určitě nejviditelnější náboženskou organizací na světě. Nejviditelnějším náboženským vůdcem na Zemi je pak její první biskup – papež. Přívlastkem „katolická“ si tato obec věřících činí nárok na univerzálnost.

8.6.2020 v 10:20 | Karma: 9,43 | Přečteno: 375x | Diskuse| Společnost

Lukáš Vítek

O Letnicích aneb O církvi II

V minulém článku, který provázela plodná diskuze, jsem se věnoval rozšířenému názoru „Bůh – ano, církev – ne“. Tento víkend je vhodná doba pokračovat. Málokdo totiž ví, že v neděli 31. května křesťané slaví třetí

30.5.2020 v 16:56 | Karma: 17,88 | Přečteno: 360x | Diskuse| Společnost

Lukáš Vítek

O církvi

Církev – v Čechách stigmatizovaný pojem. Důvody: komunistické ateistické dědictví plus mlhavé povědomí veřejnosti. Kauzy zastírají kontext. K demokratické společnosti, jako je ta naše, však patří svobodná diskuze,

25.5.2020 v 17:43 | Karma: 14,42 | Přečteno: 421x | Diskuse| Společnost

Lukáš Vítek

Jak milovat v době Facebooku

Sex je bezpochyby jedním z největších podvodů této doby. Stala se z něho drahocenná komodita a na lásku se zapomnělo. Je to jako se vším: eroze lidského společenství zasáhla i intimní prostor.

19.1.2020 v 17:37 | Karma: 15,46 | Přečteno: 644x | Diskuse| Společnost

Lukáš Vítek

O lásce, u všech všudy, pište o lásce

Architekt Jan Kaplický kdesi podotýká, že na některých budovách jako by bylo patrné, že jejich návrháři nikdy nebyli zamilovaní. Mluví o chladných, odcizených realizacích, jež postrádají cit.

19.1.2020 v 16:03 | Karma: 7,93 | Přečteno: 227x | Diskuse| Společnost

Lukáš Vítek

Intelektuálem v Zapadákově

Mluvil jsem o tom tuhle s kamarádem. O faktu, že má-li někdo učňák, má o sobě stejně vysoké mínění jako o absolventovi Harvardu. Jak je to možné? Náš problém, kterým trpí česká společnost, se jmenuje krize autorit.

31.10.2017 v 13:35 | Karma: 18,36 | Přečteno: 2885x | Diskuse| Společnost

Lukáš Vítek

Jednoho absolventského večera

Tak jsem oslavil dokončení vysoké školy. Kvůli antibiotikům to byla oslava „na sucho“. Oslavil, oslava, oslavování. Nemám rád taková slova, nezní mi, nevoní. Výraz oslava mi evokuje posměšné ó velká sláva,

25.10.2017 v 22:22 | Karma: 9,42 | Přečteno: 358x | Diskuse| Osobní

Lukáš Vítek

Ze zápisků průvodce na zámku: kap. Neznámý host

Jako průvodce většinou nevíte, koho provádíte. Jako průvodce odhalujete svou osobnost (mluvíte ironicky, vážně, s odstupem nebo zas kontaktně). Jako průvodce se vydáváte na pospas kolísavé pozornosti šedé zóny naslouchajících,

20.10.2017 v 15:40 | Karma: 11,10 | Přečteno: 361x | Diskuse| Kultura

Lukáš Vítek

Život na zámku I

Existují minimálně dvě povolání, pro něž je pondělí nedělí: kněz a průvodce po hradech a zámcích. Tím prvním nejsem, jsem tím druhým. A to na zámku ve východočeských Častolovicích. Mít v malíku průvodcovský text, být shovívavý

3.7.2017 v 22:09 | Karma: 11,18 | Přečteno: 398x | Diskuse| Osobní

Lukáš Vítek

Berlín za tři dny

Na konci předloňského prosince těsně před vánočními prázdninami jsem se vracel tramvají z Petřin na Žižkov. Bylo pěkně. Proti mně seděla asi pětatřicetiletá paní s čtyřletým klukem.

5.3.2017 v 23:22 | Karma: 12,25 | Přečteno: 851x | Diskuse| Cestování

Lukáš Vítek

Setkání se smrtí II

Následujícího dne se na kolej vrátím večer. Noční směnu má stejný vrátný (důchodce) jako včera. Zastavím se u vrátnice. „Dobrý večer. Tak co ten ze včera? Zachránili ho?“

20.2.2017 v 20:38 | Karma: 8,58 | Přečteno: 902x | Diskuse| Osobní
  • Počet článků 34
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 557x
Češtinář a občankář.

Seznam rubrik