Katedrála, autor, recept: Holandsko

Holandsko, to znamená mnoho různých věcí. Např. tolik vyhlášená svoboda, ačkoli jí se Holanďané těší teprve od 60. let, kdy došlo k velké nivelizaci, k rozbourání zdí mezi jednotlivými konfesemi (socialistickou, protestantskou, katolickou...) a předtím navzájem nesmiřitelnými tradicemi. V 60. letech spolu Holanďané začali mluvit. Pokusíme se na tuhle báječnou zemi podívat jinak než skrze zažité představy. A to skrze architekturu, psané slovo a tradiční, nepříliš známou kuchyni.

Katedrála svatého Martina v Utrechtu

 Katedrála svatého Martina tvoří díky svojí 112 m vysoké gotické věži dominantu Utrechtu, čtvrtého největšího nizozemského města. Holandsko a gotika? Pozor, stavba představuje jednu z mála gotických církevních budov na nizozemském území: milovník gotiky, na niž je sousední Belgie tak bohatá, se proto v Nizozemském království nebude muset příliš rozhodovat, kam za tímto monumentálním architektonickým slohem mířícím nebesům vstříc zavítá.

Naštěstí Svatomartinská katedrála není na specifika zrovna chudá: její realizace trvala celkem 366 let (1254-1520) a za tu dobu se na ní vystřídalo 9 architektů. A můžeme se ptát, jestli ji vůbec stavili dostatečně dlouho, když jak se zdá opomenuli vybudovat hlavní katedrální loď. Opravdu, mezi hlavní věží a zadní, příčnou lodí zeje volné prostranství s trávníkem – podélná, hlavní loď prostě chybí. Neexistuje. To ji při stavbě vynechali schválně? Nevynechali. Je katedrála bez hlavní lodi stále katedrálou? Právem bychom se nad touhle skutečností mohli pozastavovat, nevědět, že podélnou loď rozmetalo r. 1674 ničivé tornádo a oddělilo tak věž od zbytku chrámu. Dóm - se svojí věží tak jako tak impozantní - však nemusíme vnímat jako architektonický fragment: dnes slouží především ekumenickým účelům, navzdory historickému rozkolu mezi protestantismem a katolickou církví, takže katedrála je vlastně, obrazně řečeno, celistvá. Na místě bývalých trosek, v nichž se v baroku po několik let scházeli homosexuálové (v někdejší terminologii „sodomité“), se nyní nachází příjemný plácek.

Holandský kafkián Willem van Toorn

Nizozemský básník, prozaik, autor knih pro děti a zejména překladatel, o jehož pozoruhodné produktivitě (má na kontě kolem padesáti titulů) svědčí i fakt, že v nedávné době do svého jazyka přeložil celé dílo pražského rodáka Franze Kafky. Nositel dvou prestižních nizozemských literárních cen za poezii (Ceny Jana Camperta a Ceny Hermana Gortera) pojmenovaných po významných představitelích holandské básnické scény se narodil v r. 1935 (tedy o 4 roky později než náš Jiří Suchý) v Amsterdamu, ale dětství z velké části prožil u své babičky v malebné východní provincii Gelderland. Možná i to ho inspirovalo k napsání dvou laskavých svěžích knih pro mládež ze školního prostředí Rooie a jiné příběhy a Pan Doos, které by jistě mohly obohatit tematiku stejnojmenného českého žánru. V Rooiovi  naleznete svérázného pedagoga Mona, jenž uplaťnuje dvě pravidla: 1) chovej se ušlechtile a nikoho neobtěžuj, neboť tvoje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého, 2) pokud se rozhodneš něco dělat, dělej to, jak nejlíp umíš. Zvlášť půvabně působí také kapitola o chlapci z Itálie jménem Paolo, který pokradmu uprchne od babičky a dědy z Taliánska a vydá se na vlastní pěst do Nízkých zemí, jak zní historických název Nizozemí. V češtině zatím žádný Toornův titul nevyšel (tip pro překladatele), a tak košaté dílo bývalého chemika a učitele nizozemštiny (básnické sbírky, knihy pro děti) zatím nepřestává čekat na své objevení.

Kyselé maso (zuurvlees)

Kombinace, jakou pravděpodobně nenajdete nikde jinde. Masitý pokrm původem z nizozemské provincie Limburg, kde se mluví hrozivými nářečími. Více sladší než kyselý: kyselou chuť octu totiž přebíjí perník (!) a sladký jablečný sirup (!). A další specifikum: podáváme s hranolky. A kdo nemá k dispozici koňské maso, může použít hovězí.

Ingredience

hovězí plátky (600 g), máslo (50 g), ocet (100 ml), teplá voda (100 ml), bobkový list (4 ks), jalovcové bobule (4), hřebíček (4 ks), cibule (4 ks), keks (2 plátky), jablečný sirup (4 lžíce), nerafinovaný hnědý cukr (1 lžíce)

Příprava

Maso nakrájíme na plátky a posypeme perníkem a solí. Na velké pánvi rozehřejeme půlku másla hery, dokud nezačne pěnit. Vložíme polovinu připraveného masa a za stálého otáčení pečeme dosvětlehněda. Přidáme druhou polovinu masa a taktéž opékáme za stálého otáčení dosvětlehněda. Stěnu pánve polijeme lžící octu a lžící horké vody, přidáme jalovcové bobule a hřebíček. Přivedeme k varu a zakryjeme pokličkou. Na nízkém plameni dusíme přibližně 30 min.

Nakrájíme cibuli, zbytek másla rozehřejeme v pánvi na smažení a cibuli osmažíme dozlatova. Keks nakrájíme na plátky. K masu přidáme osmaženou cibuli a připravené plátky keksu, to vše zalijeme jablečným sirupem a dusíme dalších 90 min. Podle potřeby přilijeme náprstek teplé vody a to vše dochutíme cukrem, pepřem a solí.