Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Život na zámku II: Hlasový klid

17. 07. 2017 20:58:34
Když nás chtěl zklidnit, hrál jeden nás profesor na gymnáziu na lítostivou notu. Prý ať jsem zticha, že si kvůli nám nezničí hlas, kterým si vydělává. Slyšíte dobře. Učitelství nechápal jako předávání

vědomostí nebo životní zkušenosti, nýbrž jako hlasové cvičení. Pro mě to bylo podivné a pro učitele zase přirozené. Jeho skutečně živil hlas.

Já to poznal jeho průvodce na Jana Husa. Šel jsem ten den 4. prohlídku, a i když při takové vytíženosti my průvodci většinou přepínáme na autopilota, chtěl jsem občas říct i něco extra svým typickým překotným tempem. A to se mi stalo osudným. Nacházeli jsme se právě uprostřed Rytířského sálu na dohled dveří vedoucích do mého oblíbeného Tapetového pokoje, když se mi jako skořápka od vajec zlomil hlas. Uprostřed věty jsem začal chraptit a zbytek prohlídky se odehrál v napůl skřehotavém, napůl tlumeném hlasovém režimu. Katce, své nadřízené, jsem se poté zeptal, jak řešit ztrátu hlasu. Ona se mě zase zeptala, jestli si dělám srandu? Následující dva týdny tedy moc srandovní nebyly.

Den poté jsem dal jednu menší prohlídku, abych pak letní brigádu v rámci zotavené a hlasového klidu na 2 týdny pověsil na hřebík. Jenže jak to tak bývá, svět vám dopřeje klidu jen málokdy... A já se bránil, ó bránil. Volá mně babička. S veškerým sebezapřením nenavolím „přijmout“. Dělám, jako by o mně i nadále svět nevěděl. Babču jsem neviděl, neslyšel měsíc. A protože kombinace mobilu a jím volající babičky rovná se zázrak a já ve své nemohoucnosti tento div divů nemohl stvrdit zmáčknutím zeleného tlačítka, proklínal jsem své hlasivky, že mě tak bídně zradily.

Vidíte, že jsem se světu bránil zuby nehty, tlusté stěn průvodcovského bytu mě obklopily jako vysoké hradby a nepovolily, nedovolily mi ani pípnout. Jenže jak už to tak bývá, světu, místo aby se řídil našemu představami, vládne náhoda. A některá bývá i osudná či osudová. Známí z městečka za Prahou se náhodou tou dobu usnesli, že mě navštíví v Častolovicích, mém působišti. Náhodou se rozhodli, že se na zámku neohlášeně, na tajňačku staví, že to bude překvápko a že mi tím udělají radost. A než jsem mohl vyzjistit, co a jak, náhodou klepali na zámeckou bránu.

Jitka volá, já to neberu. Jitka píše, já odepisuju. Jitka píše dál, já navrhuju konverzaci dokončit na večerním chatu. Jitka končí: „A nechceš aspoň sejít na nádvoří?,“ já v cukuletu opouštím náš nedobytný byt a vrhám se k silnici do světa zvuků a rámusu, proti němuž jsem jako dočasně němý bezmocný. Vmžiku mě objímá slamák, zpoza něhož se vynoří Jitka, a Honza mi podává ruku.

To odpoledne jsem si svou hlasovou indispozici léčil pěkně na sluníčku u rybníka v zámeckém parku ve společnosti dvou skvělých lidí. Na vše jsem přikyvoval, případně primitivní „řeč“ nuancoval pantomimou pro začátečníky, dokud jsem ze sebe nevyloudil šepot. (To jsem se „rozkecal“.)

Jsem jako C. S. Lewis, často nechci být rušen, někdy však přijde vyrušení v pravou dobu, v pravý čas. Puškin píše „Miluji vše, co kolem vře, / samotu nenávidím...“

A večeře v Besedě byla taky dobrá. Byl to skvělý den, přestože začínal katastrofou.

Byl to skvělý den, i když v příštích dnech jsem indispozici musel přeléčit kalciovou injekcí a dithiadenem. Zjistili mi totiž otok hlasivek. A mí návštěvníci nenavštívili zámek a neviděli mě „v akci“. I den naruby může být skvělý den.

Autor: Lukáš Vítek | pondělí 17.7.2017 20:58 | karma článku: 4.99 | přečteno: 279x

Další články blogera

Lukáš Vítek

Život na zámku I

Existují minimálně dvě povolání, pro něž je pondělí nedělí: kněz a průvodce po hradech a zámcích. Tím prvním nejsem, jsem tím druhým. A to na zámku ve východočeských Častolovicích. Mít v malíku průvodcovský text, být shovívavý

3.7.2017 v 22:09 | Karma článku: 9.36 | Přečteno: 328 | Diskuse

Lukáš Vítek

Berlín za tři dny

Na konci předloňského prosince těsně před vánočními prázdninami jsem se vracel tramvají z Petřin na Žižkov. Bylo pěkně. Proti mně seděla asi pětatřicetiletá paní s čtyřletým klukem.

5.3.2017 v 23:22 | Karma článku: 11.50 | Přečteno: 682 | Diskuse

Lukáš Vítek

Setkání se smrtí II

Následujícího dne se na kolej vrátím večer. Noční směnu má stejný vrátný (důchodce) jako včera. Zastavím se u vrátnice. „Dobrý večer. Tak co ten ze včera? Zachránili ho?“

20.2.2017 v 20:38 | Karma článku: 8.18 | Přečteno: 876 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Pavla Kolářová

Čtyři roky je dlouhá doba...

Dneska se dopustím takové menší bilance. Přesně před čtyřmi roky jsem pojala ten odvážný (možná i šílený) nápad začít zveřejňovat na blogu své výmysly a nesmysly. Důvody, které mne k tomu vedly, se bohužel do perexu nevejdou, ...

20.9.2017 v 8:38 | Karma článku: 7.72 | Přečteno: 145 | Diskuse

Tomáš Kubín

Tma v registru

Předvolební řeči o tom, že EET rozhodně ne, protože ne každý podnikatel je ve vztahu ke státu nepoctivý a registr smluv určitě ano, protože veřejná správa by mohla zhasnout a věřit se jí nedá, jsou pokrytecké.

19.9.2017 v 19:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 39 |

Eva Dreyová

Motýlí dilema

V životě by mě nenapadlo, že se vážně dožiji psychoideologicko-politického hybridu alá Engels-Duhring-Hegel-Jung-Marx a další. A že to fakt bude implementováno naprosto vážně, zaníceně do všech hlav.

19.9.2017 v 13:36 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 189 | Diskuse

Roman Janas

Koho budu volit

Myslím si, že jsem ve věku, kdy už můžu částečně hodnotit. A není to moc příjemné. Jako dítě jsem si myslel, že jsem nesmrtelný a opravdu se cítil bezpečně. Bohužel to už teď říct nemohu.

18.9.2017 v 23:38 | Karma článku: 30.34 | Přečteno: 891 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Je to hotový a maj to četníci

Jo, to jo. A už ho ,,zhaftli"? No to eště né, ále asi jó. Teda možná. Jistě. Či alespoń snádˇ. Batˇ batˇˇ. A atˇ je jako latˇ. A ty ,,kladélko", kladˇ.

18.9.2017 v 18:05 | Karma článku: 11.76 | Přečteno: 376 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 538
Student Filosofie a Nederlandistiky na FF UK.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.