Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Setkání se smrtí I

17. 02. 2017 9:29:26
Koleje Jižní Město. Oplácaný indický student se chytnul za hruď a skácel se k zemi. 20 min se čekalo na záchranku. 30 min ho oživovali. Umřel jim v sanitce. Pravděpodobná příčina úmrtí: Plicní embolie. Mohlo mu být dvaadvacet.

Pondělí jako každé jiné: Ráno studování v knihovně na Opatově (seminárka o holandském kolonialismu v Indonésii), v poledne o samotě poobědvat na kolejní buňce (kuskus s kuřecím), odpoledne brigáda na dvou okolních ZŠ, vpodvečer poslech rádia, večer brigáda na PC (korektury) opět v špeluňce koleje zakončená sklenkou vína s kamarádem na Ípáku. Celodenní popojíždění MHD vyplněné četbou holandských fejetonů. V 23:30 zpět na studentské ubytovně. Zde běžné pondělí skončila dvěma sanitkami a jedním zdravotnickým osobním vozem zaparkovanými před hlavním vchodem.

Vejdu do vestibulu. První postřeh – vrátný se nachází mimo svou buňku, což se nestává často, obzvlášť takhle pozdě ne. Nervózně postává před budkou a dívá se vpravo. Pohled vpravo: hlouček zdravotníků s bezvládně ležícím studentem snědé pleti uprostřed. U jeho hlavy se leskne kaluž krve. Poznám v něm jednoho z Indů. Druhý, vnitřní vchod zabírá skupinka studentů z koleje. Někteří postávají s chipsy z kolejní večerky v rukou. Všichni napjatě pozorují.

Zastavím se u nich. Ovíněnému mi to nemyslí a nedochází mi, co se děje. Dostaví se jen rostoucí neblahý pocit Jen to ne..., který ne a ne proniknout k otupělému mozku. Opravdu přihlížím boji o život? Rozpačitě stojím dál a zírám z jednoho kolemstojícího na druhého. Usilovně se zamyslím a v duchu se snažím zrekonstruovat události. Rvačka? Drogy? Nemoc?

„Co se stalo,“ zeptám se vrátného v důchodovém věku.

„...srdce...,“ pokrčí rameny.

Přemůžu nutkání srazit paty a odejít si lehnout nahoru do pokoje a napravit tak svou „náměsíčnou“ nevyspalost. (S železnou pravidelností nemůžu vždy dva dny před úplňkem usnout.) Zůstanu.

Nikdo nic neříká. Všichni zaraženě mlčí a sledují podivně neuspěchané počínání zdravotníků. Vše probíhá neuvěřitelně pozvolna a nedramaticky, jako by byl pátek večer, čekalo se na víno a na konverzaci o golfu. Proč přístroj na srdeční masáž nepracuje rychleji? Proč doktor po nikom nežádá žádné informace? Nebo jsem anamnézu zameškal? Proč nedochází k žádné komunikaci?

Takhle nějak si představuji nácvik první pomoci na dětském táboře (nikdy jsem na žádném nebyl), ne zachraňování života.

„Nejsem moc v obraze,“ vyhrknu na tři studenty, za něž jsem se zařadil. „Co se vůbec stalo?“

„Ani my nejsme v obraze,“ potvrdí mi jeden z nich. „Podle prodavačky z večerky se chytnul za srdce a skácel se k zemi. Takhle, jak ho tu vidíš, to s ním vypadá celých dvacet minut, co tu jsme. A to se na ně,“ ukáže na personál záchranky, „čekalo ještě déle.

Sakra, tak už ho oživte!“ V hlase mu zřetelně zaznívá stísněná starost. Všem by se evidentně oddechlo, kdyby se povedlo Inda oživit. Diváci to prožívají více než záchranka. Kdyby aspoň zamrkal!

Nic z toho se však neděje.

Po dalších patnácti minutách tiché práce záchranářů konečně hlavní lékař vstane. Mluví s (mezi Indy) evropsky vyhlížejícím mladíkem, jemuž se po boku pohybuje brašna na NTB. Blonďák mluví jakž takž česky. Rus? Přistoupím blíž, abych slyšel.

„...dobře. A nějaké informace?“ zadívá se na lékaře tázavě.

„Jaké informace?“ odpoví odměřeně doktor. „Já vím jenom to, co mi tu řekli.“

(Aha, lékař nechce vyslovit prognózu. Jsou empirici, držící se fakt, a jsou proroci. Empirici neprorokují. Doktor s lysinou potvrzuje pravidlo – je samozřejmě vědec. Budoucnost je nejistá, a tedy nevědecká. Jsou dvě možnosti: ano, nebo ne. Sázka na nejistotu. Na pravděpodobnost se tu nehraje.)

Mezitím se zdravotník dotazuje jednoho ze dvou přihlížejících Indů, jejichž kamarád bojuje o život, na zdravotní pojišťovnu a příbuzné. „Insurence company...? Family...? Drugs? Any medication?“ Na poslední zavrtí dotazovaný hlavou.

Ind stále bezvládně leží v bezvědomí. Je 00:10. Tak co bude?

Ozve se cvaknutí propisky a indického studenta vysazují na pojízdná nosítka. Je robustní. Čtyři dospělí mají, co dělat, aby ho vyzvedli na po prsa vysoký vozík. „Odvezeme ho do Všeobecného fakultní nemocnice na Karláku.“

Staví stabilizován, pomyslím si. Je mimo ohrožení života. Uf, oddechli si všichni. Konec představení, je čas jít spát.

Křišťálová Lupa 2016
Autor: Lukáš Vítek | pátek 17.2.2017 9:29 | karma článku: 8.16 | přečteno: 793x

Další články blogera

Lukáš Vítek

Holandsko mezi domovem a exilem: tohle se mi stalo

V Holandsku jsem byl dvakrát napaden. Jednou mořským rackem, podruhé dětmi. Tohle se mi stalo. Opravdové přepadení zlodějem mě díky bohu nepotkalo. Nevím, jaký obraz Holandska v Čechách panuje v souvislosti s migračními změnami.

20.6.2016 v 18:00 | Karma článku: 16.22 | Přečteno: 1103 | Diskuse

Lukáš Vítek

Krádež v Nizozemském království

Na knižní burze mi ukradli láhev. Krásnou bílou kovovou láhev s logem Univerzity Utrecht. Opravdu výstavní kousek, ne nějaký plastový recyklovatelný šmejd.

8.5.2016 v 14:38 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 525 | Diskuse

Lukáš Vítek

Mořská panna vyplavená na břeh

Kdo si myslí, že mořskou pannu by si v naší, na ekonomiku orientované době do vývěsního štítu své firmy nikdo nedal, ten se plete.

1.2.2016 v 19:44 | Karma článku: 4.29 | Přečteno: 261 | Diskuse

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Alois Sečkár

Metropolitní superfirma

Řidit hlavní město jako firmu. To je nový sen vládnoucí koalice na magistrátu. Nenápadná, ale pro pražany špatná zpráva.

17.2.2017 v 14:17 | Karma článku: 12.71 | Přečteno: 286 | Diskuse

Tomáš Kubálek

Stručně a jasně

Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) nakoupil loni 11,2 kg marihuany. Přibližně 80% marihuany SÚKL neprodal a zboží exspirovalo v jeho skladu. Státu prokazatelně vznikla škoda.

16.2.2017 v 11:16 | Karma článku: 14.77 | Přečteno: 468 | Diskuse

Filip Humplík

Rozum nesmí ustoupit lenosti a zelené ideologii

Smog je svinstvo. V Praze, v Ostravě, Brně nebo Českém Krumlově. Pro mne, pro vás, pro naše děti a naše rodiče. Jednoduché jak facka.

15.2.2017 v 10:34 | Karma článku: 21.47 | Přečteno: 1131 | Diskuse

Jan Tichý

Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině…

...zpívá se ve známé písničce Františka Kmocha. Pravdou je, že Kolín se nachází v Polabské nížině, v nadmořské výšce maximálně 220 metrů. Přesto lze v blízkosti města nějaké kopečky najít.

15.2.2017 v 9:29 | Karma článku: 12.54 | Přečteno: 328 | Diskuse
Počet článků 14 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 457
Student Filosofie a Nederlandistiky na FF UK.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.